Název  Muchomůrka šedivka  Jíst či nejíst?
 
Latinský název  Amanita spissa  
 
Synonyma  -  
 
Měsíce růstu  VI-XI (zejména VII - IX)  
 
Popis  Klobouk je široký 50-120 mm, nejdříve polokulovitě klenutý, později ploše klenutý až téměř plochý, šedý nebo šedě hnědavý (umbrový). Okraj klobouku je v dospělosti hladký - není rýhovaný. Povrch klobouku je většinou nepravidelně pokrytý bělavými, častěji šedivými bradavkami; někdy také bývá téměř lysý.
Lupeny jsou vysoké 6-12 mm, husté, bílé až škrobově bělavé.
Třeň je dlouhý 50-130 mm a tlustý 20-35 mm, válcovitý, na bázi ztluštělý, hladký nebo jen s jedním až dvěma nezřetelnými pásy bradavek, dole kuželovitý a někdy zahnutý. Nese mohutný, bílý, rýhovaný prsten. Nad prstenem je třeň bílý, pod ním bývá mírně šedě šupinatý. Na celé plodnici převládá šedivá barva.
Dužnina je bílá a má nevýraznou zemitou až plísňovou chuť i vůni.
Výtrusy jsou velké 9-10 x 7-8 um, krátce elipsoidní, hladké, bezbarvé. Výtrusný prach je bílý.
 
Roste  Ve všech lesích, především jehličnatých. Je často velmi hojná.
 
Využití  Je to jedlá houba, ale nevyniká ani chutí, ani vůní. Je však dobré ji znát vzhledem k možnostem záměny s jinými muchomůrkami. Proto se nedoporučuje sbírat k jídlu.
 
Možnost záměny  Nejpravděpodobnější je záměna za vynikající muchomůrkou růžovku (Amanita rubescens) a hlavně za jedovatou muchomůrkou panterovou (Amanita pantherina), jíž se velmi podobá.
Nejen mladé plodnice muchomůrek, které nemají vyvinuty všechny znaky, ale i starší plodnice, jsou si velmi podobné.
Muchomůrka šedivka má mohutný "plisovaný" prsten, nerýhovaný okraj klobouku, je mohutnější a převládá na ní šedivá barva. Muchomůrka panterová bývá štíhlejší, mívá na klobouku pravidelněji rozložené bílé zbytky celkové plachetky, její prsten není rýhovaný a bývá pomíjivý. Má štíhlejší třeň, jehož spodek je ukončen kulovitou nebo vejčitou hlízou potaženou blanitou plachetkou, která na horním okraji někdy odstává a tvoří tupý límeček.
U štíhlejších plodnic je také možná záměna za nepříliš hojnou muchomůrku porfýrovou, jejíž klobouk mívá fialový nádech a její hlíza je velmi výrazná (a má odsedlý lem).
Muchomůrka šedivka se dříve uváděla také pod českým jménem muchomůrka tlustá. Někde se jí říká šedý masák. Má některé rovněž jedlé variety, jako je např. muchomůrka šedivka hnědnoucí (Amanita spissa var. valida), která má medově hnědý, na okraji rýhovaný klobouk. Její lupeny a třeň poraněním hnědnou. Vzácná je muchomůrka šedivka velká (Amanita spissa var. ampla), která tvoří velké plodnice a třeň má hluboko ponořený v půdě.


Muchomůrka šedivka - extra velký obrázek naleznete v sekci WallpaperyMuchomůrka šedivka - extra velký obrázek naleznete v sekci WallpaperyMuchomůrka šedivka - mladé exemplářeMuchomůrka šedivka - trošku rozmazaný obrázek :-)