Atlas hub

Holubinka černající

Russula nigricans

Jak vypadá

Klobouk je široký 60-150 mm, zpočátku nízce sklenutý, v dospělosti plochý a na středu vtlačený, na okraji dlouho podvinutý, velmi tvrdý. Pokožka klobouku je jemně sametová, v mládí šedobělavá, později hnědo šedá až černošedá, někdy se špinavě olivovým nádechem.

Lupeny jsou tlusté, řídké, nestejně dlouhé, křehké, světle krémové až špinavě žlutavé, po otlačení červenají a potom šednou až černají.

Třeň je dlouhý 30-70 mm a široký 10-30 mm, tvrdý, hladký, s pevnou korovitou pokožkou, bělavý až našedlý, později a ve stáří spinavě hnědavý až s nádechem do černa.

Dužnina je velmi tvrdá, bělavá, u čerstvých plodnic na řezu růžově červenající a později šedohnědnoucí až černající. V mládí voní nenápadně, později zemitě páchne, chuť má mírnou až peprnou.

Kdy roste

Roste od června do září.

Kde hledat

V doubravách a bučinách, někdy i pod jinými listnatými či jehličnatými stromy. Bývá dosti hojná. Je rozšířená od nížin až do horského pásma, roste na vápenatých i křemičitých půdách.

Využití

Mladé plodnice jsou vhodné do směsi, k pečení v troubě či se dají nakládat do octa. Starší plodnice mají nepříjemnou vůni.

Možnost záměny

Je možné jí zaměnit za jedlou holubinku osmahlou (Russula adusta), která má podobně zbarvený klobouk, ale na řezu nečervená, roste pouze v jehličnatých lesích (většinou borech) a má o mnoho hustější lupeny.

Červenáním a pozdějším černáním rozkrojené dužniny se vyznačuje holubinka ostrá (Russula acrifolia), poznatelná podle hustějších a navíc i palčivých lupenů a slizké pokožky klobouku.

Dalším druhem s červenající dužninou je holubinka hustolistá (Russula densifolia) - liší se hustými lupeny a mírně palčivou chutí lupenů.

Holubinka černající je barvou klobouku, lupenů i třeně podobná holubince černobílé (Russula albonigra), která však na řezu pouze slabě červená a brzy černá, liší se také nahořklou až ostrou chutí dužniny.

Z lásky k houbaření od roku 2001
© NaHouby.cz