Atlas hub

Muchomůrka plavá

Amanita fulva

Jak vypadá

Klobouk je široký 3-10 cm, v mládí vejčitý, v dospělosti plochý, tenkomasý, za vlhka lepkavý, obvykle lysý (pouze ojediněle pokrytý blanitými útržky plachetky), na okraji výrazně rýhovaný, plavě až oranžově hnědý.

Lupeny jsou dosti husté, pružné, bělavé až krémové.

Třeň je dlouhý až 4-12 cm a široký 1-2 cm, bělavý až krémový, válcovitý, bez hlízy a prstenu, zprvu plný, později rourkovitě dutý, sedící ve volné, vysoké, cípaté a slabě ryšavé pochvě. Nemá prsten.

Dužnina v mládí dosti pevná, v dospělosti velmi křehká, bělavá, s nenápadnou vůní.

Výtrusy jsou velké 9-12 um, kulovité, výtrusný prach je bělavý.

Kdy roste

Od června do listopadu.

Kde hledat

Hojně v listnatých i jehličnatých lesích, převážně na kyselých půdách, nejvíce koncem srpna a září.

Využití

Jedlá, i když nijak výjimečná houba, vhodné spíše do polévek nebo do směsí. Je třeba dbát na to, aby byla dobře tepelně upravená, neboť syrová nebo nedovařená může způsobit obtíže.

Možnost záměny

Zaměnit je ji možno hlavně s jinými druhy bezprstenných muchomůrek s vysokou volnou cípatou pochvou, kterým se také říká pošvatky nebo katmanky. Někdy jsou všechny druhy těchto muchomůrek uváděny jako pošvatka obecná neboli muchomůrka pošvatá (Amanita vaginata) s tím, že ostatní variety jsou jen jiné odrůdy tohoto druhu, které se liší především barvou klobouku.

Některé z nich, např. muchomůrka olivově zelená (Amanita olivaceo-viridis) a muchomůrka žlutoumbrová (Amanita umbrinolutea) jsou zbarvené podobně jako smrtelně jedovatá muchomůrka zelená (Amanita phalloides) nebo mírně jedovatá muchomůrka slámožlutá (Amanita gemmata), nikdy však nemají prsten a na okraji klobouku jsou alespoň v dospělosti rýhované.

Z lásky k houbaření od roku 2001
© NaHouby.cz