Diskuze

Mňam. 👌

Taky mám ještě zásoby v mrazáku.

Taky se jich už zbavuji. Příští týden má slušně napršet, tak se to rozjede 😎.

Tak jsem udělal inverturu a v mrazáku mám skoro 80 porcí. Hamižnost, vím, ale jak se šikly předloni, když nic nerostlo. Nicméně budu mít co dělat ten počet do srpna - září aspoň zredukovat! Ale nakoplo mě to a jdu dělat bramboračku. (pro fajnšmekry : nejlepší je z poděbradky, ale přírodní, neodželezené, takové jako vyvěrá v Kersku - Josefův pramen. Taky je z ní skvělá káva, žel do kávovarů ji nelze lít, a babička z ní zadělávala knedlíky, prý lépe kynuly)

...to bude mňamka...

Nádhera, dalších slov netřeba...👍👍🍀🙂

Moc pěkné u nás je chladno, vše se probouzí pomalu.

Taky mám takovou malou Amazonii kousek od domu a právě zjara je to tam nejhezčí. Jde o lužní typ lesu s velkým množstvím flóry, byť hub tam moc neroste, vyjma dřevokazných.

Marie, Litovelské Pomoravi, někdy se říká Doubrava, je nádherny kus přírody,komouši tam měli ministerskou bažantnici, také tam rád často jezdím nejenom na houby....Jednou jsem tam při sběru česneku zapadnul autem do močálu a vyprošťovali mne traktorem...

Auta tam nemají co dělat 😂

Já jezdím do Doubravy skoro šedesát let. Není to tak daleko...od Šternberka. 😉

Další kus krásné přírody je les kolem trati mezi Babicemi a Mladějovicemi. Část má také lužní charakter...rostou tam podléšky, lýkovce, bažanky, arony, sasanky hajní a pryskyřníkovité, kopytník, prvosenky, zapalice. Později vemeník, hlístník hnízdák, lilie zlatohlavá, náprstník velký....hub taky moc ne.

...kouzelná příroda...moc hezké...

Pár těch krasavic jsem dnes taky viděla....😀

Moc hezké. Kyčelnici závidím, tady neroste. 🙂

...krásní poslové jara...

Krásná květena, houbičky budou brzy také👍🍀🙂

Roztomilá drobotina 🍀🙂

Paráda. 🍀💚🌷 Hlaváček mi ještě nekvete a kandík taky ne. Ale poupata už mají.

Hezké 👍

Krásné kytičky v modré a fialové.

U nás fouká a sněží ❄️😁

Na záhonech kvetou narcisy a doma na parapetu balkonovky.😉

Tiše závidím, mě navštívila v prosinci prasátka a zrychtovala mi trávníky, no jak prase ruksak. Takže místo kochání se prvními kvítky kompostuji drny, snažím se urovnat to brambořiště a budu sít travičku.

To je tedy spoušť! 😟Takhle to poryla prasata v lese na Huzové i Mutkově. Je jich pořád víc a víc....těch prasat.

...flóra krásná, ovšem ta hluboká orba, no, je toho čím dál víc...

🙂👍👍

Krásně jarní 🍀💚🌷

U nás nezapršelo trochu, ale spíše moc. Prší dva dny v kuse. A pak má mrznout. Tak uvidíme.

...moc hezká zimní klasika...

Jo, křemílci jsou i moje srdeční záležitost, naštěstí loni se s nimi roztrhl pytel, rostli i na tak nepravděpodobných místech, jako byl nový násep u rekonstruované silnice, pravda, hned u osiky, ale i tak. Zajímavou zkušenost s nimi mám od roku 2008, to jsem si pro ně chodil jak do supermarketu na jeden flíček zarostlý kombinací mladých smrků, bříz a olší (tehdy žel bez foťáku). Pak na svahu nad tím placem udělali lesáci oplocenku a vysázeli listnáče a patrně ošetřili nějakým herbicidem, protože od té doby lautr nic. Tak aspoň jedna starší podzimní klasika:

Nějak jsem to překombinoval, tak obrázek až teď

Taky jsem měla pár krásných míst, kde rostla spousta křemenáčů. Všechno je pryč díky masivnímu kácení kůrovcových lesů. Břízy sice většinou zůstaly, ale protože jsou obklopeny pasekami, tak zarostly nízkou vegetací a praží do nich slunce. Křemílci zmizely.

...krásnej osikáček, to srdíčko úplně poskočí radostí, když tu hlavičku uvidíte...nádhera...

Roky jsem dumal, proč příroda nadělila křemílkům tak výraznou barvu v rozporu s mimikry až jsem jednou, bylo to až počátkem listopadu, coural po okraji louky a ostřížím zrakem šmíroval sousedící pás osik, místo pravidelných nálezů křemenáčů. Ušel jsem asi 100 metrů bez úspěchu a když jsem se vracel, našel jsem vykopnutého křemenáče na pozadí sytě zelené, orosené trávy. První myšlenka byla: který blbec dokáže přehlédnou červenou houbu v zelené trávě, než mi docvaklo, že tam byly jen moje stopy...

Před deseti roky jsem učil sbírat houby svého zeťáka. Že často přehlédl hnědého hříbka pár metrů od sebe, to jsem chápal, to se stane každému. Ale přehlédnout křemenáče ? Šli jsme k lesu a na okraji lesa jsem záhlédl asi 12 metrů od cesty, mezi osikami, na takovém malém ostružinami zarostlém kopečku několik velkých červených skvrn. Pochopil jsem, že to jsou velké křemenáče, které zeťák do té doby nikdy sám nenašel. Tak jsem ho tam nasměroval. Z cesty jsem sledoval, jak se k nim blíží a očekával jsme radostný jásot. Jenže on to místo klidně v metrové vzdálenosti minul. Čekal jsem, že je sebere při návratu. Ale on to místo obešel v metrové vzdálenosti z druhé strany, vrátil se a prohlásil: nic tam není. Chvíli mě trvalo, než jsem pochopil, že si nedělá legraci. A on zas pak nechápal, jak mohl přehlédnout pět křemenáčů 15-18 cm v průměru.