Připravte si
- hřiby kováře - jinak to není podle Plajznerky (aspoň já osobně vydedukoval, že Drdovy májové hříbky jsou kováře)
- brambory
- kořenová zelenina
- bylinky - používám čerstvou majoránku, mateřídoušku, špetku oregána tedy dobromyslu, libeček, pažitku a petrželovou nať
- sůl. mletý kmín
- máslo
- česnek
- hrubá mouka na zahuštění
- masox
- voda - to není omyl, ale důležitá ingredience, konkretně bramboračka je nejchutnější z minerálky z Josefova pramene v Kersku, tzv. kerky. Kdo máte možnost neváhejte. Taky je z ní skvělá káva a podle mojí babičky i knedlíky, ale to jsem nezkoušel.
Jak na to
Nahrubo nastrouhanou kořenovou zeleninu - mrkev, celer, petržel podusím na másle a ihned přidám bylinky, moc hezky se rozvoní, zaleju vřící vodou, přidám masox, houby a brambory, koření a doleju vodou do požadované konzistence a vařím aspoň 20 minut, přidám drcený česnek, dochutím solí a zahustím hrubou moukou rozmíchanou ve studené vodě. Po přejití varem je hotovo.
P.S. Já ještě obvykle do bramboračky přidávám řapíkatý celer, ale ani Jan Drda, tuplem pí Plaisnerová tuto zeleninu neznali, takže by recepis nebyl autentický. Ovšem to platí i pro onu minerálku. A ještě jeden postřeh, měl jsem před mnoha lety souseda, bývalého kuchaře, který před válkou jako mladý kluk projel celou Francií, v rámci kuchařských odborů snad, no a ten mi potvrdil, že v klasické francouzské kuchyni se zelenina vaří v minerálce a každý druh má vytipovanou svou, se kterou má nejlepší chuť!
Obrázky
Přidej komentář
MV
14. 04. 2020 - 15:56
Zdravím a dovolím si polemizovat. Pohádku o zapomenutém čertovi jsem četl jako kluk, takže jsem si ji teď s chutí připomněl. Jako fanatikovi na hezkou češtinu mi udělala radost. Co lze z textu odvodit: 1) K seznámení báby Plajznerky a čerta Trepifajksla dojde v červnu, májovou houbovku - navzdory názvu - vaří tedy b. P. též v červnu. 2) Do polévky dává b. P. mladé smrže a světlohlavé májové hříbky. Smrže v červnu obyčejně už příliš nerostou, ale vyloučit to nemůžeme. Nicméně hřib kovář má klobouk obvykle tmavý, takže májové hříbky budou spíše některé z tzv. bílých hřibů. Protože stará hájovna, kde se děj odehrává, stojí v bučině, půjde zřejmě o hřiby dubové. Ale jinak nic proti kovářům. 3) Masox. Na jednu stranu bych se divil, že by ho b. P. používala, ale protože bujónové kostky existovaly už za napoleonských válek, vyloučit ani toto nelze. B. P. zjevně měla po ruce kvásek (zalepila jím okenní tabulku, kterou Trepifajksl rozbil při marném pokusu b. P. vypudit ze svého hájemství), proč ne tedy bujón. 4) Zahuštění. Chyba! Já osobně považuji zahušťování čehokoli moukou rozmíchanou ve vodě (mléce, smetaně) za zhůvěřilost (ale je to jen můj osobní názor), jenže ona májová houbovka voněla také "po zlatisté, na másle smažené jíšce". Takže žádná záklechtka, ale jíška. 5) Recept je i tak pěkný.