Atlas hub

Pečárka lesní

Agaricus sylvaticus

Jak vypadá

Pečárku lesní můžete též znát jako žampion lesní.

Klobouk má 40–120 mm široký, v mládí polokulovitý, později sklenutý až plochý, bílý a hnědě nebo rezavě jemně šupinatý. Okraj klobouku je zprvu ověšen zbytky vela, v dospělosti je ostrý a rovný.

Lupeny jsou poměrně husté, volné, bělavé, později růžové nebo šedorůžové, nakonec kaštanově hnědé se světlejším ostřím.

Třeň je 50–150 mm dlouhý, válcovitý, na bázi někdy s hlízou širokou až 25 mm, bílý, později narůžovělý, našedlý nebo nahnědlý. V horní třetině třeně zůstává široký, shora hladký, zespodu vláknitý prsten. Třeň nad prstenem je hladký, pod prstenem jemně vločkatý.

Dužnina je bílá, na řezu během chvilky výrazně červená. Vůně je příjemná, chuť mírná.

Fotografie od vás houbařů

Chceš se podělit o své fotky hub? Přidej se mezi nás a staň se plnohodnotným členem houbařské komunity.

Kdy roste

Od července do října

Kde hledat

Roste opravdu hojně, samostatně, ale spíše ve skupinách, v listnatých i jehličnatých lesích, zejména pod smrky a borovicemi, od nížin do hor, především na bazických půdách. 

Využití

Pečárka lesní je jedlá a dosti chutná houba, často opomíjená, z pečárek asi nejaromatičtější, což ne každému vyhovuje. Kvůli její chuti a vůni je lepší ji podávat ve směsích. Vhodná k jídlu ve všech úpravách. Chutná jako hlavní pokrm, ale lze ji využít i pouze pod maso nebo do omáčky. Menší plodnice jsou chutné v octovém nálevu.

Možnost záměny

Bedla červenající, Pečárka dvouvýstrusá, Pečárka polní, Pečárka ovčí, Pečárka Langeova

Z lásky k houbaření od roku 2001
© NaHouby.cz